Mezi intelektuály jeden přízemní příspěvek...

Vtipných dětských hlášek má každý rodič spoustu. Taky přispěju svou troškou do mlýna – těmi, které jsou dle mého názoru opravdu dobré. Kritériem je, aby se jim zasmál i někdo jiný než manžel a babičky.

(Copak babičky, ale ten manžel, to je dost intenzivní filtr).

Pro doplnění dodávám, chaotická rodina, čtyři malé děti, dva psi a matka, co si zapisuje dětské hlášky. Sem s pár z nich.

Březen 2009.

Maminka: „já bych si dala hrnek mlíka“.
Šimon (3): „ale maminko, mlíčko je jen pro miminka.“
M.: „ale vždyť já mám taky v bříšku miminko…“
Š (oči navrch hlavy): „jééé, ten bude politej!“

Září 2010.

M.: „Šimonku, já tě miluju!“
Š. (4): „Hm, já se ale stejně oženichuju s někým jiným.“

Samík (3) mne hladí po vlasech. Něžně mu říkám: „ty jsi takovej můj hladící miláček, viď…“ Načež on prozradí: „Maminko, já jsem ti tam dal holuba!“

Listopad 2010.

Viktorka (1) si pomalovala obličej fixou. Maminka ji hubuje: „Vždyť máš fousy jako tatínek!“ Samík (3) mne ale opraví: „Tatínek má přece chlupatý!“

Březen 2011.

Maminka: „Kluci, víte, jaké je roční období?“
„Jasně“, odpovídá Šimon (5), „jaro…“
M.: „A víte, jaký je měsíc?“
„Jasně“, odpovídá Samík (4), „kulatý…“

A to nejlepší nakonec:

Narazili jsme v pohádce na slovo „stezka“.

Ptám se: „Kluci, víte, co je stezka?“
„Jasně“, odpovídá Samík (4), „prostěradlo máme z Tesca!!!“