Tohle vidět tak spíše bouchnu smíchy než být nerudný

Díky, víc vás takových jako vy :-) ... (a kdyby se k tomu všemu nadělení ještě našel někdo, kdo by pomohl, taky by to nebylo špatný... ono lítat po nemocnicích v cizím městě se čtyřmi dětmi, slepou babičkou a nulovou zásobou jídla také nebylo úplně to pravé ořechové...)

Dámo, klobouk před vámi dolů. Čtyři děcka, to by dostalo do kolen jiné týpky, než jen křehkou ženu, i když se říká, že ženy jsou silnější než muži. A že se najdou hulváti nejen na přechodech, to je nad slunce jasné. Takže vám držím palce.

Díky! Když už nic jiného, aspoň mám ta témata na blog. To se taky počítá.

jo, děti... v rámci ušetření svého syna od podobné popáleniny, jsem se stala matkou-Herodem... byl mu rok a půl. Pořád rejdil okolo kamen a na "pozor, pálí, hajsss!!!" zkrátka neslyšel. Tak jsem ho lapila, dovedla ke kamnům a rychle, krátce ťukla jeho rukou o plášť kamen. Měl tam červený flíček, který za dva dny zmizel. Ale ke kamnům už nešel.

To je taky dobrá metoda! Ale myslím, že Davidovi by to v roce asi nedošlo. Ten tu zkušenost holt měl pořádnou.