Zvídavé děti mají jistě inteligenční potenciál a trpělivost je na místě. Jen se nesmí odbývat je nepřesností, potažmo kravinami. Opačné spektrum je snad ještě zajímavější. Vždy jsem vytěžoval prababičky, pradědečky, potom babičky a dědečky. Již jsou dávno na pravdě Boží, ale těch otázek nezodpovězených! Výsledek je, že brzy nastoupím jako pečovatel do starobince. Tam hodlám pokračovat ve sbírání živých vzpomínek, rozhánět chmury, pomáhat a vyprovázet do věčnosti s usmířením.

Tak to klobouk dolů, víc takových, jako jste vy.

Jo prd. Čím jsem starší a sečtělejší, tím jsem blbější. Jana Májová by mohla vyprávět.

Nevím, kdo je Jana Májová, ovšem "starší a blbější", tomu rozumím

No.. Lehké to nemáte. Moji rodiče z čirého zoufalství běhali od jednoho psychologa ke druhému. A důvod? Vytrvale jsem z nich mámil, jak jsem přišel na svět. S obligátními okecávkami neměli šanci. Pohořeli i psychologové. Taťka přišel domů vyškolen důkladně a jal se vysvětlovat. Asi následovně. Tatínek dodá semínko a dá ho mamince tam. "A kolik ho asi je?" Ptám se. "Asi na lžičku". "Ale jak to že to nevyteče ven? To asi maminka musela udělat stojku". Táta rezignoval a raději počkal, až se naučím číst.

Díky. Inu, byl jste zvídavé dítko, to jste to určitě dotáhl daleko ... a s tou stojkou je to vlastně dost logický, ne?

jako...

Díky, Jani, v podstatě jste vystihla hlavní myšlenku

Pekny.....a hlavne ta trpelivost

Díky... no to víte, že okamžiky, kdy je to s mou trpělivostí horší, si raděj nechávám pro sebe... protože okolí vždy vidí jen tu "poslední kapku" a říká si, hysterka jedna, kvůli takový kravině ztrácí nervy...