Okénko jazykozpytecké
Dumám nad původem vzniku různých slov i nad podobností přenesených významů, které jsou shodné pro oba jazyky, ačkoliv logicky to vlastně nedává žádný smysl.
Co má například vodovodní kohoutek společný s kurem domácím? Co má „kyslík“ společného s kyselostí, stejně jako v němčině „Sauerstoff?“ Případně není nefér vůči levákům, že kořen slova „pravý“ se používá jednak pro označení strany, případně ruky, ale zároveň i ve významu „správný, právo, pravda“? (to ostatně platí i pro další jazyk, angličtinu, a věřím, že minimálně i pro padesát dalších. Chudák naše holka levanda, ta se nějakým nezaviněným řízením osudu ocitla na ne-správné straně, straně zločinu a ne-práva).
Jedním z mých problémů je, že své světoborné poznatky nemám s kým sdílet. Zatímco já objevování tajemných jazykových zákoutí němčiny považuji za neodolatelné dobrodružství (a to i přesto, že jde o jazyk šeredný, tvrdý a těžký s těmi jejich podivnými předložkami a složeninami), ve svých kolezích nalézám tupé zabedněnce, kteří se o můj rodný jazyk nezajímají ani v nejmenším. Natož, aby se se mnou veselili nad podobnostmi či rozdíly, které já rozjásaně objevím. Říkám si třeba: my máme kostlivce ve skříni, Němci mají mrtvoly ve sklepě. Co to napovídá o národní povaze? Nejsme na tom líp? Neodhalíme my našeho kostlivce ve skříni dřív, než Němec svou mrtvolu ve sklepě? A není kostlivec o dost sympatičtější než mrtvola? Minimálně nesmrdí... a není to tak strašidelné. Při představě kostlivce ve skříni si představím něco jako
I přes veškerou ignoranci světa, který se nachází pouhých dvacet kilometrů jižně od naší firmy, se mi už ale párkrát stalo, že se mě kolegové na mou mateřštinu přeptali. Nedat na sobě znát překvapení jsem se naučila hned poté, co jsem kolegy vyděsila svou zděšenou reakcí na dotaz, zda u nás používáme azbuku.
Musím říci, že u spousty věcí mne rozhovory s kolegy vedly k tomu, že jsem si sama naše odlišnosti uvědomila, ač mi do té doby nijak zvláštní nepřišly.
Například, že je to vlastně teprve teď poprvé (v mých dva-a-čtyřiceti letech), co mne lidé oslovují základním tvarem mého jména. Doma slyším na Áju i Álu, Alušku i Alušu, Alíka, Alču nebo Alenku... že by mi někdo říkal Aleno, to se mi stává jen velmi zřídka a ač je to v mém věku trapné, většinou oslovujícího opravím.
Nad komolením oslovení se Němci samozřejmě upřímně podivují. Což o to, když Františkovi říkáme Fando a Danielovi Dando (ač to má s původním oslovením společná jen tři písmenka). Aspoň je to kratší. Ale kde se vzal Honza? A Pepa? A Saša? Popřípadě Jirka, který je navíc ve výsledku delší než Jiří? (delší nebo kratší... "Proč jsi tomu klukovi teda rovnou nedala jméno Davídek, když mu "David" nikdy neřekneš?!")
A když už jsme u těch „tisíců variant jedného“, jak pyšná jsem na svůj rodný jazyk, když slyším výraz DDR Zeiten…. DDR Zeiten, časy DDR. Tak se zde v Sasku mluví o době předrevoluční. Pro vás, české čtenáře: doby za komunismu, za socialismu, za socíka, za komančů, za komárů, za bolševika, za totáče… možná by české chytré hlavičky vymyslely další tucet běžných výrazů. DDR Zeiten, jaká nuda!
Obecně nevěřím, že je možné zapomenout rodný jazyk. Přesto mi občas chybí "chytré německé obraty" pro určité situace, které v češtině zkrátka nemáme. O tom někdy jindy - protože to funguje i naopak. Jsou určitá slova, která do němčiny nepřeložíte... co třeba "krutopřísný"? (ještě že nikdo pořádně netuší, co to znamená - takže ne že by mi zrovna toto slovo v němčině chybělo). Nebo "to dáš, kámo?". Nebo takhle typicky české fenomény jako "tunelovat". Nebo, od jazyka odhlédnuto, kulturní hlášky typu "krát dvě to mělo bejt". To prostě v Německu nikdo neocení, a já bych se tak ráda podělila.
O přechylování mí kolegové neslyšeli ani z rychlíku. Angelu MerkelOVOU jsem jim dokonce musela najít na internetu, aby mi uvěřili, a nad oním titulkem se vesele chichotali ještě na konci snídaňové přestávky, kterou si dále okořenili GrÁfOVOU, ObamOVOU a StreisandOVOU. Jen Celine Dion tomu všemu z nepochopitelných důvodů nějak zázračně unikla...
Další věc, která je naprosto šokovala, jsou naše názvy měsíců. V životě je nenapadlo, že existuje jazyk, který nemá nějakou formu Januára, Septembru nebo Máje. Nevím, jak se německy řekne „zvukomalebný“ a tak si nejsem jistá, zda jsem jim romantičnost našich názvů měsíců dokázala náležitě vykreslit. Výsledkem bylo jen kroucení hlavou a koulení očima, co že jsme to za národ. Problematiku národního obrození a boje proti germanizaci si asi nechám na nějakou jinou příležitost, zatím mi to přijde jako přeci jen poněkud tenký led.
Vtipnou situaci jsem zažila, když mě kolega poprosil, jestli bych mohla zavolat dodavateli na Slovensko. Ptal se, jestli umím slovensky, a mou odpověď „já se s nima domluvím“ zřejmě pochopil zcela jinak, než jsem ji myslela. Vprostřed mého rozhovoru se slovenskou firmou vstupuje do dveří náš vedoucí závodu, můj kolega na něj ukazuje „pšššt“ a dodává: „Teda já čumím, slyšíte to co já? Alena umí plynně i slovensky, a to si to ani nenapsala do životopisu!!!“ (nechala jsem ho při tom, i když si uvědomuju, že jde o jisté riziko podnikání).
A tak i nadále němčinu pilně studuji, ač si někdy připadám jako „Sau in Uhrwerk“, svině v hodinovém strojku, my máme slony v porcelánu. Ale „dem Mutigen winkt das Glück“, odvážnému štěstí přeje, a tak se třeba nakonec dočkám, že „Ende gut, alles gut“ – to je asi všudeplatné.
A třeba časem přispěju i k tomu, že se o náš národ a o náš jazyk začne někdo v naší malé provinční firmě zajímat. I když... švitořit do telefonu česky a občas důrazně vyslovit jméno kolegy, co sedí vedle mne u stolu, mi začíná přinášet nezměrné potěšení.
Tak jen aby se ten dotyčný kolega nezačal ten náš překrásný a zvukomalebný jazyk potají učit, to by mě tedy fakt převezl.
Alena Suchopárová
K Vánocům dárek.... dělat, co opravdu chci.
Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Kolik je věcí, které chci. A kolik je věcí, které vlastně dělám a nechci. A přesto ty první nedělám. A ty druhé dělám. A to celé, protože....
Alena Suchopárová
Jak jsme se fotili
Z myšlenky na roční focení jsem byla otrávená už od rána. Už jen zařídit, aby všichni zvládli obléci si čisté oblečení je nadlidský úkol. A to je jen třešnička na dortu.
Alena Suchopárová
Není nad pořádné víkendové povyražení
Pachatele níže popsaných kriminálních činů nemohu jmenovat. Z okolností vyplyne, že se jedná o jedno z našich dětí, ale pamětliva důrazného poučení o základech internetové gramotnosti přisoudím zločinci milosrdnou přezdívku Saša.
Alena Suchopárová
Kterak se škrt přepočítal
Kdo náhodou někdy četl můj blog, ten dobře ví, že jsem škrt. Takový ten škrt, co si do lahve napouští vodu z kohoutku, páč se mu příčí koupit si balenou v Lidlu za dvě padesát.
Alena Suchopárová
Jak jsem o Vánocích (skoro) (ne)zhubla
Jako by to bylo dnes. Čtyři malé zlobivé uzlíčky a já, snažící se o Vánocích o nějaké to kilo dolů. Na plotně řízky a klobása a v ledničce bramborový salát, u babičky cukroví a kapr.
Alena Suchopárová
Tak kdo je tady pošuk?
O svém kolegovi jsem se zmínila v úvodu svého blogu. Přisoudila jsem mu přezdívku Sheldon, kterou už bych mu dnes nedala, ale jeho sociální cítění tato přezdívka vystihuje poměrně přesně.
Alena Suchopárová
Mezi intelektuály jeden přízemní příspěvek...
Vtipných dětských hlášek má každý rodič spoustu. Taky přispěju svou troškou do mlýna – těmi, které jsou dle mého názoru opravdu dobré. Kritériem je, aby se jim zasmál i někdo jiný než manžel a babičky.
Alena Suchopárová
Paralelní světy
Dnes se střetly dvě galaxie. Dva světy, které spolu navzájem nemají nic společného. A jeden druhého nemá šanci pochopit, ani kdyby se ten jeden, nebo i druhý, snažili o vysvětlení sebevíc.
Alena Suchopárová
A už jsme v hrsti Ďáblova oka.
Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.
Alena Suchopárová
Věříte v náhody?
Stala se mi podivná věc. Podivná věc, něco mezi „neblázni, ani bych si nevšimla“ a „Wow, Bůh přeci jenom existuje“. Jaký názor zastávám já, je celkem nedůležité.
Alena Suchopárová
Proč miluju Česko
Na úvod bych se asi měla představit všem, kdo neznají mé super vtipné blogy plné úžasných zážitků dokonalé matky, manželky a manažerky projektu mezinárodního formátu.
Alena Suchopárová
Kterak jsem si vytáhla lístek.
K drobné zmínce o našem oddělení IT jsem již v minulosti odvahu sebrala. Pravda, nasrala jsem tím tři čtvrtiny čtenářů blogu IDNES, protože ti všichni očividně v oddělení IT pracují. Tedy aspoň dle komentářů soudě.
Alena Suchopárová
S výchovou v koncích.
Když jsem měla děti malé, trávila jsem celé dny studováním různých příruček. Počínaje „Jak být dobrou matkou“ přes „Co děti v životě nejvíc potřebují“ až po „Do pátku bude vaše dítě jiné“ či „Malý tyran“.
Alena Suchopárová
O Kenech mezi námi
Kdo někdy četl nějaký můj blogový příspěvek, možná si o mně už utvořil letmou představu.Obyčejná upocená mamina.
Alena Suchopárová
Moje pletky s bezdomovcem
V jednom ze svých příspěvků jsem se zmínila o své vášni pro běh. Jsem celkem tlustá a nemám žádnou kondičku, do kopce se vleču jak šnek, běh ve svém šnekovitém podání přesto miluji.
Alena Suchopárová
Kterak jsem se stala hvězdou portugalského pobřeží
Ne každý je nadšený z toho, když se stane díky své extravagantnosti centrem pozornosti ostatních. V určitém věku je prostě člověk rád, když jen tak splyne s davem a dav ho nechá na pokoji.
Alena Suchopárová
Co způsobí nadmíra čtení knih
„Tvoje děti jsou závislé na knížkách? No tak to jsi nadšením bez sebe, ne?!“ Nejsem. A připadám si proto provinile.
Alena Suchopárová
Takové normální ráno
Jsem hrdou maminkou čtyř (skoro)puberťáků. A k tomu mi ještě přibylo pár "opravdových" pracovních starostí. No jestli toto není téma na blog, pak už nevím
Alena Suchopárová
Plod dokonalé výchovy
Ve výchově mám jasno. V době, kdy jsme nemohli mít děti, jsme měli mraky času, abychom si vše ujasnili na teoretické rovině. Načetla jsem si spousty moudrých (i nemoudrých) knih. A když přišli vlastní potomci....
Alena Suchopárová
Kterak jsem o Vánocích skoro zhubla
Maminka na mateřské dovolené se čtyřmi dětmi také může mít sny o postavě modelky. Nebo ne? Já se pro hubnutí rozhodla o loňských Vánocích a dopadlo to zhruba takto.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 71
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1743x