Proč miluju Česko
Ano, jsem ta, na jejímž každodenní výkonu stojí úspěšnost Evropy v globálním měřítku, a kdo zároveň pečuje o budoucí generaci právníků, vědců a jazykových expertů, kteří v se příštích desetiletích budou aktivně podílet na odvrácení mezinárodních hrozeb, cestách lidstva do vesmíru a obecně přispějí pro budoucí blaho planety Země.
V praxi tato má role obsahuje každodenní pendlování za hranice rodné hroudy (cz – brd). Upocené a nervozní zastávky cestou z práce v místní (= německé) Edece s myšlenkou na budoucí generaci, co nesmí dnes večer zemřít mou vinou hladem. (Houska za 0,80 EUR, raději nepřepočítávám, hlavní je, aby nezemřeli). Dlouhé fronty před kasou. Nemožnost zaparkovat kdekoliv po cestě, a to ani před Sparkasse, když by si člověk rád vybral nějakou tu kačku a podpořil svými výdaji zmírající německou ekonomiku. Procházky do lesa vyloučené, vše v soukromých rukách, vstup zakázán.
Když tak každodenně míjím pumpu na německo-českých hranicích (a bez zájmu minu pár vyžilých holek v laciných děravých punčochách), nemůžu se ubránit pocitu, že se vracím DOMŮ. A pojmem domů nemyslím jen návrat někam, kde mi rozumějí, když se v supermarketu zoufale snažím dopátrat strouhanky či sáčků do odpadkového koše. Myslím tím místo, kde lidé vyvěšují na Hrad červené trenýrky a nikdo je za to nezastřelí. Myslím tím národ, který sborově reaguje na hlášky typu „kde udělali soudruzi z NDR chybu“, „Hujer se hlásí“ či nadávají na počasí s nadšeným „chčije a chčije“. Místo, kde i v pracovním životě dodavatel uzná chybu v případě reklamace a vtipně dodá, „falíruje v tom jen to násobení, krát dvě to mělo bejt“. Pojmem domů myslím zemi, co dokázala v míru se rozejít se svými sousedy a dodnes je považuje za své nejlepší přátele, i když od té doby už uplynulo skoro třicet let a když je chceme navštívit, musíme si vyměnit peníze a připravit pasy nebo občanky.
Shrnuto a podtrženo, naše země je báječná. Jsem pyšná na Prahu, jsem pyšná na naši národní povahu, co neiniciuje konflikty, ba je naopak tlumí. Na naše hospody, kde je pivo dobré a levnější než voda a seženete tu ty nejlepší řemeslníky. Jsem pyšná na naše Krušné hory a na ceny v supermarketech či u holiče. S nadšením svým sucharům německým kolegům vyprávím o nočních tazích, které je možné podniknout s kolegy z práce a ráno jet pak rovnou do kanceláře, protože spát se už nevyplatí. OK, to možná není česká národní zvláštnost, v Čechách jsem to ale zažila a v Německu nikdy, ani na služební cestě. Uprchlíci, co u nás (zřejmě omylem) skončili, se dají spočítat na prstech pár ruk a i když my Češi na ně máme velice ostře vyhraněný názor, vlastně je u nás v životě nikdy nikdo neviděl. A kdyby snad ano, vzhledem k jejich počtu je umlátíme polštáři či přesvědčíme na naši cimrmanovsko – skepticky – ateistickou víru.
Možná jsme trochu maloměšťáci, možná máme trochu omezené obzory. Když jsem v roce 1993 – 1994 žila v Anglii, zažila jsem, co to znamená, být chudá holka z východu. Ze země, kde se podává žádost o telefon a když nejste firma, přípojku do tří let nečekejte. Ze země, kde se vyrábí legrační auta, o kterých se vyprávějí ty báječné vtipy o vyhřívaných zadních sklech. Ze země, kde si nikdy nemůžete být jistí, zda vaše roztomilé české koruny ještě platí, a protože nejste členy EU, nezbyde na vás jiná práce než utírání dětských zadků, vaření kašiček a doufání, že se váš život obrátí k lepšímu.
Dnes jsme jinde. Co do životní úrovně, se sousedy „sasíky“ se klidně a bez výčitek svědomí můžeme srovnávat. Uznávám, Bavorsko je asi něco jiného. Ale na parkovišti nedaleko Marienbergu moje auto nijak nevyčnívá. Dovolenou si užívám v podobných lokacích jako moji kolegové a co se týče oblečení, stačí sledovat módní trendy a člověk ty vyžilé nudné Němky celkem bez výrazného snažení strčí do rukávu.
A k tomu nám zůstává ten Cimrman. Naše národní bohatství. A smysl pro humor. A jihočeské rybníky a Krkonoše a roubenky a náš historický boj s Němci, který jsme v podstatě vyhráli, protože jsme uhájili vlastní jazyk a identitu. A naše schopnost napasovat se na cokoliv, co život přinese. „Tam kde žili vlci, Čech se přizpůsobil“…
Já jsem se přizpůsobila. Ve svém každodenním životě akceptuji, co po mně můj německý zaměstnavatel vyžaduje, ať je to sebevíc postavené na hlavu. Ale když tak míjím tu ceduli na hranicích a upozornění na rychlostní omezení a nutnost rozsvítit světla, vím, že jsem doma. A to je fajn. Doma je doma. I když to znamená šaška na Hradě (pod vlajícími červenými trenýrkami) a nově zvoleného šaška coby předsedu vlády. A o tom, že je přeci jen občas co závidět, vám povím jindy. I když i to bude celkem jen tak obyčejné a povrchní zamyšlení, stejně jako to dnešní. Dobrou noc.
Alena Suchopárová
K Vánocům dárek.... dělat, co opravdu chci.
Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Kolik je věcí, které chci. A kolik je věcí, které vlastně dělám a nechci. A přesto ty první nedělám. A ty druhé dělám. A to celé, protože....
Alena Suchopárová
Jak jsme se fotili
Z myšlenky na roční focení jsem byla otrávená už od rána. Už jen zařídit, aby všichni zvládli obléci si čisté oblečení je nadlidský úkol. A to je jen třešnička na dortu.
Alena Suchopárová
Není nad pořádné víkendové povyražení
Pachatele níže popsaných kriminálních činů nemohu jmenovat. Z okolností vyplyne, že se jedná o jedno z našich dětí, ale pamětliva důrazného poučení o základech internetové gramotnosti přisoudím zločinci milosrdnou přezdívku Saša.
Alena Suchopárová
Kterak se škrt přepočítal
Kdo náhodou někdy četl můj blog, ten dobře ví, že jsem škrt. Takový ten škrt, co si do lahve napouští vodu z kohoutku, páč se mu příčí koupit si balenou v Lidlu za dvě padesát.
Alena Suchopárová
Jak jsem o Vánocích (skoro) (ne)zhubla
Jako by to bylo dnes. Čtyři malé zlobivé uzlíčky a já, snažící se o Vánocích o nějaké to kilo dolů. Na plotně řízky a klobása a v ledničce bramborový salát, u babičky cukroví a kapr.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Soud potrestá brutální útok na dívku, bodnutá do krku skončila v pytli v lese
Krajský soud v Plzni dnes vynese rozsudek nad devatenáctiletým Ukrajincem Viktorem Veselovským,...
Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda
Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...
Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko
Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...
Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“
Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...
- Počet článků 71
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1743x