Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co způsobí nadmíra čtení knih

15. 06. 2017 20:42:51
„Tvoje děti jsou závislé na knížkách? No tak to jsi nadšením bez sebe, ne?!“ Nejsem. A připadám si proto provinile.

Protože každá matka, která slyší, že naše děti se topí v záplavě literatury, si klepe na čelo při zjištění, že já z toho nejsem v sedmém nebi.

Ano, chápu jejich postoj. Dnešní děti nečtou. Ano, hledají spíše instantní zábavu typu počítačové hry či krátká videa na youtube. Ano, tato zábava v nich nepodporuje žádnou fantazii ani vlastní invenci. Jsou nervozní, roztěkaní či naopak apatičtí. Ztracení ve virtuálním světě bez konce. Nekomunikují s přáteli (které ostatně nemají), ani s rodiči. Na jakékoliv otázky odpovídají bručením a při bližším zkoumání člověk zjistí, že se jim výrazně zmenšuje oblast logického myšlení, argumentační schopnosti i slovní zásoba.

Naše děti čtou.

Topí se ve virtuálním světě.

Když nemají po ruce knihu, jsou nervozní, roztěkaní či naopak velice apatičtí.

Nekomunikují ani s námi, ani s přáteli. Přátele ostatně nemají. Jejich spolužáci vytvářejí o přestávkách hloučky nad blikajícími displeji mobilů, zatímco naši kluci sedí v koutku, hryzají konec tužky a oči jim lítají po stránkách knihy. (tu knihu následně ztratí, polijí čajem, sežere ji pes nebo jim spadne do potoka /a za všechno může brácha/, ale o tom možná někdy jindy).

Když přijdu z práce a spustím na ně příval otázek typu „co bylo ve škole“ (otázka, kterou jinak všechny děti naprosto milují, no ne?), dočkám se jen nevrlého bručení a v horším případě jsem i svědkem líného pohybu nohy co strčí do dveří, aby se mi před nosem zavřely. Zatímco oči se ani na okamžik neodlepí od umaštěné stránky románu, co má 53 dílů a třicátý šestý, co zrovna dotyčný čte, je ten nejzajímavější, tak co prý se můžu divit.

Co se našim dětem ovšem nezmenšuje, to je logické myšlení, argumentační schopnosti ani slovní zásoba. To musím potenciálním kritikům mé kritiky čtenářské závislosti dát za pravdu. V tomto ohledu naše děti skutečně excelují.

A příkladem budiž jedno nedávné ráno.

Vychutnejte si skutečnost, že jste při tom nemuseli být.

Po prožitém ranním stresu spojeném se vstáváním, honěním dětí, připomínáním všeho možného, dvojím převlékáním všech zúčastněných, česáním holky, venčením psů a jinými zcela zanedbatelnými maličkostmi sedáme do vozu. Vozem je Škoda Rapid, auto vhodné pro mamču do města, maximálně dámičku, co veze maltézáčka k psímu holiči. Rovná se, vůz to naprosto nevhodný pro umístění a zakšírování čtyř dětí, které mají ostré lokty a pěsti a neotřesitelnou teorii o tom, kdo má tentokrát na té zadní sedačce sedět veprostřed, protože já (= já rovná se každý jeden z nich) jsem tam seděl minule.

Následuje boj, řev, tahání holky za vlasy, Davidovi se spustí krev z nosu a já vybuchnu v mravokárný monolog.

„Kdyby někdo z vás ustoupil, tak to celé mohlo vypadat úplně jinak. ..... ..... ..... A kdybyste hned na začátku v lásce ustoupili všichni, tak tenhle konflikt vůbec nemusel vzniknout.“

Šimon (10) mi nabízí vidle, abych na ně sama naběhla.

„Ty mami a už jsi někdy zažila, abychom hned na začátku před vzniknutím konfliktu všichni najednou ustoupili?“...

(vidle přijímám s rozběhem).

„Ne, to jsem fakt ještě nikdy nezažila“.

„No tak to se nám tu jedná jen o nějakou bohapustou teorii. A každému je jasné, že žádná teorie nefunguje na sto procent.“

(Nadechnu se, abych argumentovala. Dojde mi, že argument nemám. Vydechnu. Nadechnu se znova a zjistím, že stále nemám co bych řekla. Vydechnu. Použiji strategii „mlč, matka má vždycky pravdu“ a někde vzadu v hlavě mi to stále šrotuje. Co odpovědět?).

(Pracovní den plyne. Mezi návaly pilnosti stále přemýšlím, co jsem tomu chlapci / rozumbradovi / spratkovi nevychovanýmu na to měla vlastně říct. Inspirace nepřichází.)

(Večer mne při večeři napadne spásná myšlenka. Zeptám se toho nejchytřejšího na světě, toho, kdo má vždycky na všechno odpověď. Toho, kdo každý můj výrok přebije protiargumentem. Nebo se o to aspoň pokusí. To jest, Šimonova bratra Samuela (9) ).

„Samíku, jak bys reagoval na výrok „Žádná teorie nefunguje na sto procent“?“

Samík se na chviličku zamyslí nad kvalitou právě konzumovaného párku, načež vypálí:

„Výrok „žádná teorie nefunguje na sto procent“ je sám o sobě pouhou teorií, takže v podstatě tímto vylučuje sám sebe. Si s tim nedělej hlavu mami, von je blbej.“

Lidi, asi začnu chodit do knihovny.

Nebo se přihlásím do nějakého debatního kroužku.

Protože až tito dva přijdou do puberty, myslím, že žádný z rodičů proti nim nebude mít šanci. I když oni budou roztěkaní, nervozní či apatičtí a i když nebudou mít žádné přátele. Jakmile dojde na slovní zásobu a argumentační schopnosti, myslím, že ty knihy možná přece jen (i když to celkem nerada připouštím) nad nebohou bezbrannou matkou, postrádající základní argumentační linii, bezkonkurečně vyhrály.

Autor: Alena Suchopárová | čtvrtek 15.6.2017 20:42 | karma článku: 24.87 | přečteno: 1122x

Další články blogera

Alena Suchopárová

Kterak jsem se stala hvězdou portugalského pobřeží

Ne každý je nadšený z toho, když se stane díky své extravagantnosti centrem pozornosti ostatních. V určitém věku je prostě člověk rád, když jen tak splyne s davem a dav ho nechá na pokoji.

17.6.2017 v 21:43 | Karma článku: 30.47 | Přečteno: 3764 | Diskuse

Alena Suchopárová

Takové normální ráno

Jsem hrdou maminkou čtyř (skoro)puberťáků. A k tomu mi ještě přibylo pár "opravdových" pracovních starostí. No jestli toto není téma na blog, pak už nevím

8.6.2017 v 20:44 | Karma článku: 25.33 | Přečteno: 948 | Diskuse

Alena Suchopárová

Plod dokonalé výchovy

Ve výchově mám jasno. V době, kdy jsme nemohli mít děti, jsme měli mraky času, abychom si vše ujasnili na teoretické rovině. Načetla jsem si spousty moudrých (i nemoudrých) knih. A když přišli vlastní potomci....

9.12.2016 v 20:31 | Karma článku: 24.74 | Přečteno: 1194 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.59 | Přečteno: 215 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 231 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 691 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 1186 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 267 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 26.89 Průměrná čtenost 1793

Sdílejte se mnou zážitky čtyřnásobné maminky, co se navíc pokouší znovu zapojit do pracovního procesu!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.