Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co způsobí nadmíra čtení knih

15. 06. 2017 20:42:51
„Tvoje děti jsou závislé na knížkách? No tak to jsi nadšením bez sebe, ne?!“ Nejsem. A připadám si proto provinile.

Protože každá matka, která slyší, že naše děti se topí v záplavě literatury, si klepe na čelo při zjištění, že já z toho nejsem v sedmém nebi.

Ano, chápu jejich postoj. Dnešní děti nečtou. Ano, hledají spíše instantní zábavu typu počítačové hry či krátká videa na youtube. Ano, tato zábava v nich nepodporuje žádnou fantazii ani vlastní invenci. Jsou nervozní, roztěkaní či naopak apatičtí. Ztracení ve virtuálním světě bez konce. Nekomunikují s přáteli (které ostatně nemají), ani s rodiči. Na jakékoliv otázky odpovídají bručením a při bližším zkoumání člověk zjistí, že se jim výrazně zmenšuje oblast logického myšlení, argumentační schopnosti i slovní zásoba.

Naše děti čtou.

Topí se ve virtuálním světě.

Když nemají po ruce knihu, jsou nervozní, roztěkaní či naopak velice apatičtí.

Nekomunikují ani s námi, ani s přáteli. Přátele ostatně nemají. Jejich spolužáci vytvářejí o přestávkách hloučky nad blikajícími displeji mobilů, zatímco naši kluci sedí v koutku, hryzají konec tužky a oči jim lítají po stránkách knihy. (tu knihu následně ztratí, polijí čajem, sežere ji pes nebo jim spadne do potoka /a za všechno může brácha/, ale o tom možná někdy jindy).

Když přijdu z práce a spustím na ně příval otázek typu „co bylo ve škole“ (otázka, kterou jinak všechny děti naprosto milují, no ne?), dočkám se jen nevrlého bručení a v horším případě jsem i svědkem líného pohybu nohy co strčí do dveří, aby se mi před nosem zavřely. Zatímco oči se ani na okamžik neodlepí od umaštěné stránky románu, co má 53 dílů a třicátý šestý, co zrovna dotyčný čte, je ten nejzajímavější, tak co prý se můžu divit.

Co se našim dětem ovšem nezmenšuje, to je logické myšlení, argumentační schopnosti ani slovní zásoba. To musím potenciálním kritikům mé kritiky čtenářské závislosti dát za pravdu. V tomto ohledu naše děti skutečně excelují.

A příkladem budiž jedno nedávné ráno.

Vychutnejte si skutečnost, že jste při tom nemuseli být.

Po prožitém ranním stresu spojeném se vstáváním, honěním dětí, připomínáním všeho možného, dvojím převlékáním všech zúčastněných, česáním holky, venčením psů a jinými zcela zanedbatelnými maličkostmi sedáme do vozu. Vozem je Škoda Rapid, auto vhodné pro mamču do města, maximálně dámičku, co veze maltézáčka k psímu holiči. Rovná se, vůz to naprosto nevhodný pro umístění a zakšírování čtyř dětí, které mají ostré lokty a pěsti a neotřesitelnou teorii o tom, kdo má tentokrát na té zadní sedačce sedět veprostřed, protože já (= já rovná se každý jeden z nich) jsem tam seděl minule.

Následuje boj, řev, tahání holky za vlasy, Davidovi se spustí krev z nosu a já vybuchnu v mravokárný monolog.

„Kdyby někdo z vás ustoupil, tak to celé mohlo vypadat úplně jinak. ..... ..... ..... A kdybyste hned na začátku v lásce ustoupili všichni, tak tenhle konflikt vůbec nemusel vzniknout.“

Šimon (10) mi nabízí vidle, abych na ně sama naběhla.

„Ty mami a už jsi někdy zažila, abychom hned na začátku před vzniknutím konfliktu všichni najednou ustoupili?“...

(vidle přijímám s rozběhem).

„Ne, to jsem fakt ještě nikdy nezažila“.

„No tak to se nám tu jedná jen o nějakou bohapustou teorii. A každému je jasné, že žádná teorie nefunguje na sto procent.“

(Nadechnu se, abych argumentovala. Dojde mi, že argument nemám. Vydechnu. Nadechnu se znova a zjistím, že stále nemám co bych řekla. Vydechnu. Použiji strategii „mlč, matka má vždycky pravdu“ a někde vzadu v hlavě mi to stále šrotuje. Co odpovědět?).

(Pracovní den plyne. Mezi návaly pilnosti stále přemýšlím, co jsem tomu chlapci / rozumbradovi / spratkovi nevychovanýmu na to měla vlastně říct. Inspirace nepřichází.)

(Večer mne při večeři napadne spásná myšlenka. Zeptám se toho nejchytřejšího na světě, toho, kdo má vždycky na všechno odpověď. Toho, kdo každý můj výrok přebije protiargumentem. Nebo se o to aspoň pokusí. To jest, Šimonova bratra Samuela (9) ).

„Samíku, jak bys reagoval na výrok „Žádná teorie nefunguje na sto procent“?“

Samík se na chviličku zamyslí nad kvalitou právě konzumovaného párku, načež vypálí:

„Výrok „žádná teorie nefunguje na sto procent“ je sám o sobě pouhou teorií, takže v podstatě tímto vylučuje sám sebe. Si s tim nedělej hlavu mami, von je blbej.“

Lidi, asi začnu chodit do knihovny.

Nebo se přihlásím do nějakého debatního kroužku.

Protože až tito dva přijdou do puberty, myslím, že žádný z rodičů proti nim nebude mít šanci. I když oni budou roztěkaní, nervozní či apatičtí a i když nebudou mít žádné přátele. Jakmile dojde na slovní zásobu a argumentační schopnosti, myslím, že ty knihy možná přece jen (i když to celkem nerada připouštím) nad nebohou bezbrannou matkou, postrádající základní argumentační linii, bezkonkurečně vyhrály.

Autor: Alena Suchopárová | čtvrtek 15.6.2017 20:42 | karma článku: 26.42 | přečteno: 1200x

Další články blogera

Alena Suchopárová

Moje pletky s bezdomovcem

V jednom ze svých příspěvků jsem se zmínila o své vášni pro běh. Jsem celkem tlustá a nemám žádnou kondičku, do kopce se vleču jak šnek, běh ve svém šnekovitém podání přesto miluji.

18.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 449 | Diskuse

Alena Suchopárová

Okénko jazykozpytecké

Při své práci v zahraničí a při pronikání do tajů němčiny si nemohu nevšimnout jistých jazykových zajímavostí.

28.6.2017 v 21:54 | Karma článku: 21.15 | Přečteno: 593 | Diskuse

Alena Suchopárová

Kterak jsem se stala hvězdou portugalského pobřeží

Ne každý je nadšený z toho, když se stane díky své extravagantnosti centrem pozornosti ostatních. V určitém věku je prostě člověk rád, když jen tak splyne s davem a dav ho nechá na pokoji.

17.6.2017 v 21:43 | Karma článku: 31.12 | Přečteno: 3882 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Suchopárová

Moje pletky s bezdomovcem

V jednom ze svých příspěvků jsem se zmínila o své vášni pro běh. Jsem celkem tlustá a nemám žádnou kondičku, do kopce se vleču jak šnek, běh ve svém šnekovitém podání přesto miluji.

18.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 449 | Diskuse

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 24.14 | Přečteno: 1058 | Diskuse

Klára Dvořáková

S velkýma musíte v květnu - povídka

Jakou nosíte velikost podprsenky? Víte nebo nevíte? V tomhle obchodě je to teda celkem jedno, protože tahle svérázná prodavačka vám stejně vysvětlí, že je potřebujete zmenšit a máte špatné číslo i střih...

18.8.2017 v 8:07 | Karma článku: 28.89 | Přečteno: 1255 | Diskuse

Zuzana Fantová

Lež, máš krátké nohy!

Tuhle se mě někdo ptal, jestli stíhám číst noviny. "K tomu mám jednu historku," řekla jsem a hlavou mi běželo, že je konec léta a rána už jsou cítit podzimem.

16.8.2017 v 22:09 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 541 | Diskuse

Ivana Dianová

Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

16.8.2017 v 13:16 | Karma článku: 32.26 | Přečteno: 2095 | Diskuse
Počet článků 57 Celková karma 24.87 Průměrná čtenost 1761

Sdílejte se mnou zážitky čtyřnásobné maminky, co se navíc pokouší znovu zapojit do pracovního procesu!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.