V příštím životě budu.... ajťákem!

Snad ještě nikdy jsem neslyšela o firmě, kde oddělení IT je hladce a bezbolestně zakomponováno do podnikové struktury a bez výjimky podléhá pravidlům hry.

Pravda, mnoha firmami jsem zatím neprošla.

Ale to málo, co jsem mohla pozorovat, se dá shrnout jednou větou: oddělení IT je svět sám pro sebe, tajuplná místnost plná drátů, monitorů a vyřazených tiskáren, kde se každé vaší otázce (ať je uvedena jakýmkoliv slovním druhem) dostane odpovědi „to nebude tak snadný“, případně „nejdříve za čtrnáct dní“.

Lidé pracující v tomto oddělení jsou téměř bez výjimky muži, a málokdy s nimi někdo opravdově kamarádí.

Uvědomuji si riziko zevšeobecňování (zvlášť když tyto řádky píšu na web), tak to berte prosím jako popis mé vlastní dosavadní zkušenosti.

Firma, kde v současné době pracuji, dovedla systém IT problematiky do dokonalosti. Ačkoliv nejsme tak velcí a šéfuje nám partička v podobě dědečka – zakladatele, jeho letité přítelkyně a vnoučka narozeného se zlatou lžičkou v puse, infrastrukturu výpočetního oddělení máme vymakanou tak, že se jí ani globální nadnárodní korporace nevyrovnají.

Nejenže pravidelně dostáváme PowerPointové prezentace o činnosti oddělení (a 50 stran plných nejrůznějších odborných pojmů, které my všichni ostatní vidíme poprvé, není výjimkou). Nejenže nás o jakékoliv události informují e-mailem (což je třeba v případě výpadku proudu velmi vtipné, protože oba e-maily /“vypadl proud“ i „proud znovu jde“/ dostane člověk až ve chvíli, kdy je problém vyřešen). Nejúspěšnější zaklínadlo našeho IT oddělení zní, „Ticket ziehen“. Neboli, volně přeloženo, vytáhnout si lístek. Cokoliv potřebujete, vytáhněte si lístek. Lístek vytáhnete v komplikovaném systému na centrálním serveru a k jeho řádnému „vytažení“ je potřeba několik podpisů, podrobný popis žádosti, odůvodnění a stanovení termínu realizace. Ano, zní to logicky. Chceš něco? Co je to přesně? Na co to potřebuješ? Kdo ti to schválil? Do kdy to máme dodat? V praxi však celý systém „lístků“ naráží na drobné absurdity všedního dne.

„Myš? Na co potřebuješ myš?“

„K práci“, vyplňuje kolega svědomitě kolonku.

„Přístupová práva na server? K čemu potřebuješ přístupová práva?“

„K přístupu na server,“ inspiruji se já pro změnu kolegovou drzostí.

Další fáze, která nastává je, že uživatel je pravidelně informován o stavu „lístku“, a to prostřednictvím e-mailu.

„Notebook pro paní Suchopárovou. Potřebuje ho, protože je často na cestách.“ (lístek za mne vyplnil kolega z Nákupu. Trochu se děsím – vůbec na cestách nejsem, žádala jsem o notebook, jen abych si ho mohla brát s sebou do zasedačky).

„Lístek vytažen, rozumíme, notebook pro paní Suchopárovou, je často na cestách“.

„Poptávka vystavena“.

„Dodavatelské nabídky obdrženy.“

„Dodavatelské nabídky vyhodnoceny.“

„Výběr proveden.“

„Objednávka vystavena.“

„Notebook dorazil do Stuttgartu.“

„Instalace notebooku připravena.“

Ke každé fázi obdrží člověk e-mail s detaily, číslem lístku a předpokládaným časem zpracování.

Obrátíte-li se v jakékoliv věci na naše IT specialisty, automaticky obdržíte odpověď: „Dobrý den, pokud máte požadavek na oddělení IT, věnujte prosím pozornost našemu systému lístků na internetu v aplikaci bla bla bla“. Rázem si člověk připadá v oddělení IT jako VIP host!

Nedávno nastoupil na oddělení IT nový chlapec. Sympatický klučina, i když má silné brýle, rozcuchané vlasy a trochu koktá. Šéf ho provádí po firmě a všechny nás představuje. Klučík se zajíká, všichni se křečovitě usmíváme a vítáme ho obvyklými vtipnými frázemi („Vítej v naší firmě, a tuto větu ještě párkrát uslyšíš, i když pak už bude mít úplně jiný význam“).

Nový vítr. Mladý kluk, vypadá snaživě. Určitě nám vyjde vstříc, ať už jde o myš, přístupová práva či dokonce takovou věc jako je notebook.

Snaživost mladého kolegy se ukazuje hned několik hodin poté, kdy ke svému „představovacímu kolečku“ přidává osobní e-mail, kdy se nám všem ještě dodatečně představuje.

Vzpomínám na své začátky ve firmě před půl rokem. Zoufalá, po deseti letech na mateřské, zcela ztracená v zahraniční firmě. Říkám si, takhle podobně se cítí. Po škole, konec studentského života, každodenní řehole, rutina, cizí kolegové, které si dobrovolně nevybral. Kdo ví, co ho v naší firmě čeká? (Asi jako jediná z celé firmy) odepisuji na jeho e-mail: „Dobrý den, vítejte u nás! Těšíme se na spolupráci“.

A odpověď mi přijde během několika sekund:

„Pokud máte požadavek na oddělení IT, věnujte prosím pozornost našemu systému lístků na internetu v aplikaci bla bla bla“.

No nejsem já naivní blbka? Znovu odvolat e-mail, asi bych si na to musela vytáhnout lístek.

A sledovat ten proces zpracování, na to tentokrát fakt nemám.